Seminární, bakalářské a diplomové práce – nepisto.cz

Léto skončilo a přede mnou byl poslední ročník vysoké školy. Po všech těch letech strávených na tvrdých studených židlích univerzitních poslucháren a pobíháním mezi knihovnou a studovnou mířím do finále!

Seminární, bakalářské a diplomové práce – nepisto.cz

Léto skončilo a přede mnou byl poslední ročník vysoké školy. Po všech těch letech strávených na tvrdých studených židlích univerzitních poslucháren a pobíháním mezi knihovnou a studovnou mířím do finále! Jenže ani zdaleka jsem nepociťoval žádnou úlevu z toho, že to budu mít brzy za sebou, že získám titul inženýra a okamžitě si najdu práci snů. Můj nástupní plat bude nejméně dvacet tisíc! Koupím si auto, budu hodně cestovat! Z mých sladkých úvah mě však vytrhl jediný pohled do studijní agendy.

Nevím, jak je to možné, ale těch povinností se navršilo nějak moc. Vždyť jsem si v každém semestru odložil maximálně jednu zkoušku! Státnice klepou na dveře a mě snad v indexu chybí ještě nějaký zápočet z prváku!

Do toho přišla neradostná zpráva od rodičů – že prý už mě podporovali dost dlouho a je na čase, abych si některé své výdaje začal hradit sám. Takže jsem kromě sestavování rozvrhu podnikl i kolečko po okolních firmách s žádostí o brigádu. Alespoň v tomto ohledu jsem měl štěstí - práce, kterou jsem si našel, byla velmi slušně placená a sešlo se nás tam několik fajn lidí. Tím se ale bohužel nevyřešily mé studijní resty, naopak jsem se v noci budil hrůzou, kolik seminárek mi ještě zbývá odevzdat, a také že s tou diplomovou prací už jsem měl asi dávno začít. Jenže jsem byl z práce tak unavený, že jsem byl po příchodu rád, že můžu zalehnout, abych ráno alespoň trochu čile vstal a přetrpěl ve škole dva semináře s povinnou docházkou. Poté do sebe v poklusu hodit oběd a znovu naběhnout do práce…

Když mě v noci vzbudí spolubydlící, vracející se z nedaleké hospody, mohu si jen tak nostalgicky povzdechnout, jak krásně jsem si i já užíval ty první roky vysokoškoláka.

Když se rozjel semestr a s ním i další várka seminárek na poslední zápočty, tak už jsem vůbec nevěděl, čí jsem. Do seznamu stávajících restů jsem namátkově zabodl prst a vydal se do knihovny pro potřebnou literaturu. Ve vestibulu jsem se potkal s kamarádkou z ročníku. Byla ten typ, co má vždycky všechny povinnosti hotové s předstihem a za studijní výsledky prospěchové stipendium. Když se usmála mému trpitelskému výrazu, který jsem nasadil, tak jsem se jí zeptal, jak se jí to může takhle snadno dařit? Odpověděla, že jí náš obor hlavně baví, že prostě ví, že si vybrala to pravé. Z legrace jsem nadhodil, že kdybych jí dal třeba pětistovku a ona mi za to tu mojí seminárku napsala, tak se zároveň pobaví, podpoří své znalosti a ještě si vydělá. Čekal jsem, že to obrátí ve vtip, ale ona se kupodivu zatvářila, že nad tím vážně uvažuje!

Mě to ovšem celou cestu domů také leželo v hlavě, a tak jsem si ihned po příchodu na kolej rozklikl Google a začal hledat, kde bych mohl rychle získat texty seminárních prací, které by mi zaručily dobrou známku. Konečně při tom padl i nápad na diplomku. Zjistil jsem si, na kolik by mě celá ta legrace vyšla, a už to jelo. Vzhledem k propočtu hodin, které nad podobnými pracemi strávil můj spolubydlící, jsem si spočítal, kolik ušlého zisku bych riskoval, kdybych se s nimi mořil sám. Převedeno na svou hodinovou sazbu v práci se mi takové sepisování školních prací ekonomicky vůbec nevyplatí! Naopak pro odborníky, kteří službu na zpracování mých seminárních prací a diplomky nabízejí, je to jejich denní chleba, v literatuře ani předepsaných normách netápají jako já.

A odpusťte mi můj názor, že v práci se toho pro život a své vysněné povolání naučím mnohem více, než psaním desítek prací, které jsou už celá léta na všech školách na jedno brdo…

Nepiš to ani Ty.