Zajímavost v expozici Muzea Mladoboleslavska

Návštěvníci Muzea Mladoboleslavska narazí v jednom ze sálů stálé expozice Paměť města, věnovanému školství, řemeslům, živnostem a počátkům průmyslu v Mladé Boleslavi, na zajímavý a těžko přehlédnutelný exponát. Ve své podstatě spojuje dvě témata, na něž je tato část expozice zaměřena. Jedná se totiž o varný kotel, který jako výukovou pomůcku pro zdejší řemeslnickou a pokračovací školu sestrojil a v roce 1877 také škole věnoval průmyslník Sigmund Haas, jak ostatně prozrazuje nápis, který výrobce kotle nechal vyrýt do jeho povrchu. Dokonalá řemeslná práce z litiny a mědi se v muzejních sbírkách ocitla zhruba před dvaceti lety. Nabízející muž středních let tehdy tvrdil, že kotel našel na smetišti a protože se nechtěl spokojit s jeho pravděpodobným budoucím osudem, nejspíše roztavením v některé z českých hutí, přinesl jej raději do muzea. Patrně to všechno bylo trochu jinak, ale raději jsme po způsobu získání kotle nepátrali a urychleně jsme jej odkoupili a zařadili do muzejních sbírek.

Sigmund Haas je postava dnes již nepříliš známá, patří však k průkopníkům průmyslové výroby v Mladé Boleslavi. V roce 1875 založil na nedávno vzniklé komunikaci směřující z předměstí Podolec na železniční nádraží v Čejetičkách (na dnešní Nádražní ulici) továrnu na výrobu mýdla a dégrasu, což byla tuková směs používaná k maštění kůží v koželužském průmyslu. V roce 1878 přibral majetného a vlivného společníka, pražského podnikatele Víta B. Goldberga, s nímž pak původně malý podnik postupně rozšířil, mj. díky zavedení výroby stearinových produktů a glycerinu. Firma úspěšně fungovala více než čtyřicet let, po roce 1905 však již nestačila konkurenci a její areál byl zakoupen vznikající továrnou na akumulátory Tudor, pozdější Pražskou akumulátorkou.

A jak to bylo s počátky řemeslnické školy? Její první podoba pocházela z roku 1863, kdy městská rada na návrh osvíceného člena, pomologa Jana Šámala, rozhodla o jejím zřízení s cílem vzdělávat mládež od dvanácti let, především absolventy obecné školy, kteří se chtěli věnovat řemeslu. Škola fungovala nejprve jako jednotřídní ústav při zdejší hlavní škole, od roku 1864 se však osamostatnila a rozšířila výuku na dva roky. Učební osnovy vypracoval ředitel průmyslové školy v Praze dr. Majer. Samostatnou budovu škola získala teprve v roce 1891 zásluhou jejího tehdejšího ředitele, vskutku významné osobnosti mladoboleslavského veřejného života, Tadeáš Schellera. Na spodní straně Školního (Komenského) náměstí tak vyrostla poměrně rozsáhlá budova, která pak řemeslnické a nyní již i pokračovací škole pro průmyslníky, později rozšířené na školu průmyslovou sloužila až do roku 1927, kdy byla dobudována zbrusu nová budova v Havlíčkově ulici dle projektu Jiřího Vendelína Krohy. Nevíme, zda ještě v této době sloužil kotel jako pomůcka v rámci vyučování, chemický průmysl přece jen od doby jeho vzniku výrazně pokročil, zato je neoddiskutovatelné, že v současnosti stále jakoby září novotou, o čemž se ostatně všichni návštěvníci mohou sami přesvědčit.