V poslední době se v médiích množí články a reportáže napadající oprávněnost využití institutu jednacího řízení bez uveřejnění, dříve nazývaného také výzva jednomu zájemci. Jde o korupční jednání, jak se v článcích píše, nebo jen o úvahy autorů bez skutečně ověřených dat?
Jak bylo již v úvodu naznačeno, autoři těchto úvah často odsuzují zadání zakázky jednomu dodavateli a automaticky v něm čtenáři podsouvají nekalé či korupční jednání, předraženost a nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, aniž by se předem s problematikou i daným případem dopodrobna seznámili.
Vítaným terčem v těchto případech jsou informační systémy a informační technologie obecně. Realita je ovšem jiná, to už se v článcích nepíše, jelikož to není pro čtenáře tak zajímavé. Nejčastější chybou přitom je jednání autora, který obvykle najde vybranou zakázku, sečte fakturované částky za několik let zpátky a k výsledné sumě připíše “bez výběrového řízení!” Čtenáři jsou tak špatně informováni a kauza nabývá na intenzitě, poněvadž aféry tohoto typu jsou vyhledávaným tématem. Novinář toto bohužel považuje za dobře odvedenou práci.
Skutečnost je jiná
Možná bychom se ale měli zamyslet nad účelem a přínosy projektů, které v mnoha případech náklady převyšují. A rovněž i nad tím, zda byl systém uveden do provozu řádně, zda nebyl překročen rozpočet či zda byl dodržen harmonogram. Články podobného typu také postrádají prostor pro vyjádření spokojenosti objednatele i samotných uživatelů, srovnání s cenou a kvalitou srovnatelných projektů apod. To by dojem z “odhalení něčeho velkého” samozřejmě zkazilo. Často se v souvislosti se zmíněnými projekty zapomíná i na objem práce, který se se zakázkou pojí. To vše se samozřejmě odráží v ceně projektu. Stejně opomíjena je i odpovědnost dodavatele.
Jednací řízení bez uveřejnění je zákonem dané!
Příkladem za všechny je často zmiňovaný „Jednotný ekonomický informační systém Hlavního města Prahy (JES)“ a jeho 57 městských částí. Jím „proteče“ročně více než 44 miliard korun (tedy asi tolik, kolik představuje rozpočet ministerstva obrany). Pro ilustraci, městské části Praha 4, Praha 10 a Praha 8 by v případě, kdyby byly posuzovány samostatně, byly pátým, šestý a sedmým největším městem České republiky.
Pro vysvětlení: v programech JES se realizují a evidují veškeré ekonomické operace, tedy účetnictví, rozpočtování, pohledávky, závazky, majetek, odpisy majetku, hotovostní a bezhotovostní operace atd. Každý rok je v něm zpracováno přes 500 tisíc faktur, přes milion pokladních dokladů, 400 tisíc platebních dokladů, přes 550 tisíc majetkových karet atd. Systém po celém hlavním městě používají cca 3 tisíce uživatelů a starají se o něj desítky lidí. To se ovšem čtenář již nedozví. Stejně jako informaci o tom, že existují případy, kdy je využití zde uplatněného instrumentu jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBÚ) nejenom že z hlediska efektivity a ochrany investic možné, ale dokonce z legislativních důvodů nutné. V IT je JŘBÚ uplatňováno v případech plynulého rozvoje již jednou vysoutěženého informačního systému a zajištění jeho podpory a údržby. Nejde tedy o tajnou věc, nýbrž o standardní způsob vypsání tendru dle zákona o veřejných zakázkách. Ten také přesně definuje, v jakých případech lze JŘBÚ použít a za jakých podmínek.
GORDIC pod palbou kritiky. Neoprávněně!
To je i případ JES a některých dalších projektů společnosti GORDIC, proti které se v poslední době brojilo v tomto směru několikrát. Firma má totiž vzhledem ke své obchodní politice výhradní právo své programy šířit, tedy dodávat kopie a poskytovat licence k užití, a tyto programy udržovat a upravovat. Daný informační systém tak může z logiky věci rozvíjet a komplexně podporovat pouze ona. Výhradnost tohoto práva není nijak účelová s cílem jakkoliv zákazníka omezovat nebo držet v šachu. Firma ho praktikuje od svého vzniku: snaží se mít touto cestou pod kontrolou nejen vývoj svého softwaru, ale i nesmírně důležitou metodiku jeho používání, kvalitu implementace a poskytování podpory.
Veškerá nařknutí pro nezákonné jednání jsou v podobných případech pouhou snahou médií o překrucování fakt ve prospěch zajímavosti tématu či obsahu. Média se tímto ovšem dopouštějí v konkrétních případech poškozování značky daných společností. Což je protizákonné!
